Hlemýžď zahradní
Hlemýžď zahradní - Helix pomatia
Vzhled
Hlemížď má nápadnou širokou, pravotočivou ulitu, jenž je žlutohnědé barvy s tmavšími podélnými pruhy. Má jemné rýžky, což jsou dokladem postupného růstu jedince. Výška ulity je 38 - 40 mm a šířka rovněž. Hlemýždi s levotočivou ulitou jsou mnohem vzácnější .Orgánem pohybu je svalnatá noha, která vylučuje sliz.Na jeho hlavě se nachází dva páry tykadel. Na delších teleskopických jsou velmi dokonalé oči. Na kratším páru tykadel jsou orgány čichu a hmatu.Ústní otvor, který obsahuje radulu, což je rohovitá páska v ústní dutině všech plžů. Díky radule hlemýžď strouhá svou potravu na drobná sousta. Do ústní dutiny ústí slinné žlázy.
Rozšíření
![Obrazek](/img/picture/34/IMG_4814.jpg)
![Obrazek](/img/picture/34/IMG_4814.jpg)
Hlemýžď zahradní vyhledává vlhká a teplá stanoviště. Upřednostňuje zejména oblasti s vápencovitým podkladem. Obývá světlé háje a křoviště, hlavně v nižších teplých polohách. Zoogeografické rozšíření je Středoevropsko-balkánské. Objevíme ho ve střední, východní a západní Evropě, Anglii, Francii, Polsku, České rep., Slovenské rep., západní části Ukrajiny a Běloruska.
Způsob života
![Obrazek](/img/picture/35/IMG_4811.jpg)
![Obrazek](/img/picture/35/IMG_4811.jpg)
Hlemýžď dýchá plícemi a potravu strouhá pomocí jazykové pásky, již zmiňované raduly. Živí se drobnými živočichy, tím myslím opravdu drobnými, nebo různými druhy rostlin. Vlákninu jim přitom pomáhají trávit symbiotické baktérie přítomné v jejich střevech. Mimo nás, lidí, mají hlemýždi řadu nepřátel. Jsou součástí jídelníčku některých ptáků, žáby je pojídají celé i s ulitou. Pohyb jim usnadňuje hustý hlenovitý sliz, dokáží dokonce přelézt bezpečně i po ostří žiletky.
Rozmnožování
Hlemýžď zahradní má obojí pohlavní orgány, samčí i samičí. Proto je nazýván hermafroditem. Přesto je pro ně páření důležité, protože nemohou oplodnit vajíčka vlastními spermiemi. Když se potkají dva vhodní jedinci, každý z nich vystřelí svůj "šíp lásky" do těla toho druhého partnera. To chemicky a mechanicky stimuluje výměnu spermií mezi oběma jedinci. Oplodnění vajíček probíhá uvnitř těla. Po páření se hlemýždi rozcházejí každý svou cestou a každý klade do půdy nebo pod kameny několik snůšek vajíček. Někteří hlemýždi po snůšce hynou. O pár týdnů později se z vajíček líhnou drobní hlemýždi.
Ochrana
Ochrana tohoto druhu hlemýždě? V některých oblastech České republiky byl vyhlášen zákaz sběru hlemýžďů. V celém Česku je každým rokem vykoupeno kolem půl milionu kilogramů hlemýžďů. ČR společně s Řeckem a Maďarskem patří v tomto ohledu mezi nejvýznamnější vývozce. Hlemýždi od nás směřují především do Francie, kde končí na stolech místních gurmánů. Hlemýžď zahradní je v první červené knize bezobratlých r. 1983 je 88 druhů plžů; včetně Hlemýždě zahradního jako ohrožený druh (v Německu je to chráněný druh).
.
Český název | Hlemýžď zahradní |
---|---|
Latinský název | Helix pomatia |
Hlavní znaky | žlutohnědá ulita s tmavšími pruhy, svalnatá noha, dva páry tykadel |
Rozšíření ČR | Převážně všude, kde je vlhko a teplo |
Rozšíření ve světě | střední, východní a západní Evropa |
Potrava | drobný hmyz a rostlinky |
Ochrana | Ano |
Zdroje:
www.kar.zcu.cz
www.biolib.cz